Ptáci na zahradě Ráda stojím u okna a pozoruju čilý ruch v krmítku. Je až s podivem, kolik druhů ptáků se sem slétá. A ty barvy! Strakapoud se svou zářivě červenou, hýlové se svítivě oranžovou, krásně barevní stehlíci – skoro jak ve voliéře s papoušky. Každý z nich je nádherný! Krmíme asi 2 roky a to celoročně. Jedno krmítko máme před domem a druhé za ním. Chvili trvalo, než si to ti malý opeřenci mezi sebou řekli a než si zvykli, že se sem tam za oknem objeví zvědavý pozorovatel. Od té doby jsem napočítala 19 druhů, které k nám pravidelně zalétají. Celoroční krmení ptáků je téma, které je trochu kontroverzní. Vždyť od jara do zimy si ptáci přece najdou dost potravy v přírodě! Tak proč je krmit? Ale je tomu opravdu tak? Co k tomu říkají odborníci a proč jsem se k celoročnímu krmení rozhodla já? Peter Berthold, uznávaný ornitolog na německém Max-Planck-Institut, uvádí, že asi do začátku 19. století byla pro ptáky v přírodě opravdu hojnost potravy. S nástupem industrializace došlo i ke změnám v zemědělství. Rozoraly se meze, změnily se osevní postupy, začalo se ve velkém s používáním herbecidů, pesticidů a průmyslových hnojiv. Do roku 1950 bylo na polích pěstováno zhruba 70 procent obilovin a 30 procent pícnin, dnes je to 99 procent obilovin. Díky tomuto vývoji nedošlo jen k úbytku potravy pro ptactvo, ale i k úbytku hmyzu. A to asi o polovinu – druhů i jedinců. Možná se tomu dá těžko uvěřit, ale i já si pamatuju, že když jsem jeli autem delší trasu, museli jsme po cestě zastavovat a mýt přední sklo, protože přes něj díky hmyzu nebylo skoro vidět. Kdy se to stalo naposled tobě? V loňském roce jsem byla jako tlumočnice při hodnocení česko-německé soutěže horských luk, kterou pořádal spolek Landschaftspflegeverband „Oberes Vogtland“ e. V. Mimo jiné se hodnotilo i kolik hmyzu se na jednotlivých loukách nachází. Čísla, která Dr. Matthias Nuß z přírodovědného muzea Senckenberg vyhodnotil, byla alarmující. Konec konců se o ochraně hmyzu mluví na každém rohu a to nejen mezi ekology, ale i v politice.

Já jsem začala s celoročním krmením ptáků někdy kolem roku 2012/2013. Tehdy jsem pracovala na Riedelhofu, který patří již zmíněnému spolku Landschaftspflegeverband „Oberes Vogtland“. e. V. Od bratra jsem tenkrát dostala dvě koťátka. Kvůli přemnožení myší a jejich útoku na všechno, co v domě bylo. Z těch dvou vyrostli dva krásní, zdraví a hlavně draví kočičí tygříci. Hlavně Míla byla velký lovec, Miki si většinou počkal, až jí úlovek v nestřežené chvíli bude moct ukrást. Zajímavou kořistí byli samozřejmě i ptáci. Odhánění, stříkání vodou, kovová zábrana na vysokém krmítku… nic z toho jim v jejich lovu nedokázalo zabránit a já jsem pravidelně nacházela peříčka. To mě motivovalo k tomu, abych jim aspoň přilepšila tím, že v krmítku vždy něco najdou. Asi v té době se začalo o úbytku ptactva a hmyzu vážně diskutovat.

Ikdyž na Riedelhofu už nepracuju a nemám už ani žádnou kočičku, od celoročního krmení ptáků jsem už neupustila. Když se rozhlédnu kolem sebe, do zahrad, kde se každý týden seká trávník nebo tam jezdí robotická sekačka, nikde ani plevílek, pampelišky se z trávníků vypichují, protože ho ničí atd., tak to ani měnit nebudu. Na druhou stranu musím říct, že si všímám i toho, že stále více lidí, ale i představitelů obcí a měst, své názory pomalu mění a stále častěji vidím neposekané části zahrad nebo parků. A z toho mám obrovskou radost.   A co Ty? Můžeš i Ty něčím přispět? V dalším článku Ti prozdradím, čím a jak ptáky krmit. A to, že k tomu nepotřebuješ mít ani vlastní zahradu.